Svatba bezesporu patří mezi osobní obřady. Ve slovanské tradici svatební obřad vede "staršina" tedy muž, který vede komunitu. Nedělá jej ani žrec, ani vědma, ti mají za úkol chránit komunitu proti vnějším vlivům.
V knice " Tradičná svadba u Slovanov" je téma popsané velmi detailně. Podobně jako na "Moravské svatbě" svatba nezačíná vstupem do obřadního prostoru, ale mnoho týdnů dopředu dochází k drobným úkonům "domlouvání" svatby ve které nehrají roli jen budoucí ženich a nevěsta, ale i jejich rodiče a "družba" (nejlepší přítel ženicha) a "družička" (nejlepší kamarádka nevěsty. Obřad samotný má jen asi hodinu. Svatební veselí a hodováním má také svá pravidla a je dlouhé minimálně 3 dny.
Svatba neboli sňatek je obvykle slavnostní vznik manželství. Z pohledu ženy se nazývá též vdavky, pro muže ženitba. Slovo svatba je odvozeno od praslov. *svętъ = „příbuzný“ a to od kořene indoevrop. *su̯o- = „svůj“. Výraz sňatek staročesky znamenal též shromáždění, sbor, spojení či počátek, z praslov. *sъn-(j)ęt-ъkъ.
Svatba rituálním přechodem "dospělých" lidí, muže a ženy. Rituál do dospělosti v sobě obvykle nese prvek snášet nepohodlí.
Přechodovým obřadem je nejvíce pro nevěstu. Etymologie slova nevěsta má praslovanský původ, kdy základem neuo-ued- (nově vedená, přivedená). Označuje ženu, kterou ženich nově přivedl do svého domu. Někdy se vykládalo jako „neznámá“ – tedy osoba, kterou nová rodina ještě nezná, protože do ní teprve přichází. Ženich nevěstu do obydlí přenáší přes práh, aby ochranný duch obydlí věděl, že do obydlí byla přinesena a proto do něj patří. V naší době k tomuto obřadu ještě přináleží změna příjmení nevěsty - novomanželky. V rodových liniích tak novomanžela přijímá i manželovu (mužovu) rodovou linii a v případě potřeby se tak může obracet i na předky, kteří jsou pokrevně v linii jejího manžela.
Přechodovým obřadem je i pro muže, který přijímá zodpovědnost nejen sám za sebe ale i za svou rodinu, kterou má nejen uživit, ale i bránit. V případě rodových linií muž může použít pouze svou rodovou linii.
V rámci tohoto obřadu jsme se domluvili na obecnější formě se vzýváním přírodních sil, božstev a předků. Požehnání od svatebčanů proběhlo tradičním házením polabského zrní pro plodnost. Z dalších rituálních prvků nechybělo snímání nevěstina věnečku, který byl navlečen na ženichovu hůl, a následné začepení nevěsty.
